Nemam rad rano.Ten nechutny pocit probuzeni v dobu,kdy jeste chcete spat.Otevrete oci a mate pred sebou vidinu tizivych povinnosti celeho dne.Musite rychle vstat,na nic nemyslet,udelat vse potrebne pro to,aby jste zacali co nejdriv nejak rozumne fungovat..
Ja nemusim..ted ne.
Procitnu a zustanu lezet,pomalu a plynule prechazim ze sna do reality.V tom kratkem okamziku se nachazim v takovem zvlastnim stavu,kdy nedokazu rozlisit co se mi zda a co uz je produktem bdeleho uvazovani.Ani nedokazu rict jak dlouho ten okamzik trva,zlomek sekundy..par minut..?
Otevru oci a promitam si v hlave sny a prvni realne myslenky.Ta prvni myslenka.Vetsinou si ji neuvedomuji,splyva se vsemi ostatnimi,nekladu na ni nejaky zvlastni duraz.Premyslim o tom co se mi zdalo,jaky me ceka den,co bych chtel,ceho se bojim..proste premyslim o vsem moznem.
Dnes rano jsem se probudil a zretelne si vybavuju tu prvni myslenku,ktera me napadla.Byla trochu tajemna,provokujici,vlastne to byla otazka..a usmival jsem se...
Dokazete si vybavit vasi prvni myslenku po probuzeni?
Žádné komentáře:
Okomentovat