Cesta

Věděl,že večery ještě bývají chladné,ale nechal se ovlivnit velmi teplým a slunečným odpolednem a proto měl na sobě jen ošoupané džíny s dírami na kolenou,tričko a lehkou jarní bundu s rozbitým zipem.Měl ruce v kapsách bundy a krk zatahoval mezi ramena.Chladný večerní vítr mu cuchal vlasy a ty mu padaly do očí,že skoro nic neviděl.Nevadilo mu to,spíš naopak,měl rád,když mu nebylo vidět do obličeje.Ale v tuto chvíli to bylo jedno,byl pozdní večer a v širokém okolí nebyly žádné zvědavé pohledy.
Kráčel po opuštěné silnici,která se asi po sto metrech ztrácela ve tmě,protože někde v těch místech končilo pouliční osvětlení.Kráčel nejistým a zvláštním krokem.Nedokázal jít rovně.Trajektorie jeho stop se nepravidelně kroutila ze strany na stranu a jeho pravá noha byla vždy stočená dovnitř,zatímco levá spíše ven.Když se soustředil na svou chůzi,dokázal ji srovnat,aby nepůsobila tak bizarně,ale po chvíli se vždy jeho myšlenky ubíraly jiným směrem a on se vrátil ke svému specifickému stylu chůze.další zvláštností bylo,že měl vždy ošoupaný jen konec levé nohavice,což si nedokázal vysvětlit jinak,než tím,že má jednu nohu kratší než druhou.
Šel už téměř hodinu.Blížil se svému cíli.Světlo lamp už bylo dávno za ním a jeho oči postupně přivykly tmě.V dáli před ním se začala rýsovat jakási budova.Přišel k ní,ale nezastavil se před její čelní stranou,ale obešel ji.Z druhé strany byly vysoké dřevěné dveře a vedle nich dvě malá okna.Nade dveřmi byla velká plechová cedule a na ní bílý nápis,který ale ve tmě nebyl čitelný.On ho však ani číst nemusel,znal ho velmi dobře.Když se otočil zády k budově,uviděl,jak se v měsíčním světle cosi leskne.Byly to kolejnice.Udělal asi deset kroků a octl se na pražci mezi nimi.Podíval se doleva.Dvě lesklé tenké čáry se sbíhaly v nekonečnu.Pohlédl zpět na potemnělé nádraží.
Chvilku nehybně stál,jako by nad nečím přemýšlel.Jeho dech se zrychlil.Zničehonic se shýbl,vzal do ruky jeden z kamenů,které jsou mezi pražci a mrštil jím směrem k budově.Ozval se plechový zvuk,jak kámen zasáhl ceduli nade dveřmi.Vzal další kámen a znovu jím hodil.Tentokrát trefil okno,které se s rachotem rozbilo.Neměl strach,věděl,že nádraží je opuštěné.Neúnavně házel dál.Okna se tříštila,omítka se drolila,stará ztrouchnivělá prkna dveří se lámala a na ceduli se objevovaly malé díry.Ve skučení větru se rozléhaly pravidelné rány.Po chvíli se opět rozhostilo ticho.Objevil se drobný záblesk světla mezi kolejnicemi.Zapálil si cigaretu.Potáhl si a snažil se zpomalit svůj dech.Pálila ho ruka.Podíval se na ni a shledal,že má dlaň rozdrásanou od ostrých hran kamenů a plnou krve.
Vykročil z kolejiště,obešel budovu a vracel se stejnou cestou,kterou přišel.Ani jednou se neohlédl.Po více než hodině dorazil domů,svlékl si bundu a spocený a špinavý si lehl do postele.Hleděl do stropu,pot mu stékal z čela a na jeho tváři byl rozeznatelný tajemný úsměv.Krev ze zraněné ruky se vpíjela do bílého povlečení.